Solivar u Prešova

13. únor 2013 | 11.21 |
› 

Solivar - Prešov

Je zařazen mezi nejvýznamnější technické památky Slovenska
a tvoří ho několik objektů ze 17. století na dobývání a vaření soli ze solanky,
které byly později zmodernizovány klasicistně.
šachta Leopold
Patří sem šachta Leopold, četerně (což jsou rezervoáry solanky),
huta (varňa, kde se sůl odpařovala z pánví), sklad soli a klopačka,
zvaná také turňa (věž).

Toto muzeum je přímo v Prešově,

protože stejnojmenná obec Solivar je už jeho částí.
huta

Černá věž - klopačka
Neměla s vlastní těžbou nic společné a sloužila trochu jako budík.
Klepalo se tam na nějaké dřevěné zařízení a horníkům se tím oznamoval
začátek směny, požár, či jiné pohromy. Zvon tam prý nebyl,
bylo to něco jako dřevěná řehtačka, co se s ní točí na Velikonoce.
černou věž - klopača

Gápeľ -žentour
Původně tady byla pouze jáma dolu která byla hluboká 155 m
a těžilo se tu od roku 1571. Nejprve se v dolu fáralo, ale později došlo
k jeho zatopení vodou. Proto sem byli pozváni báňští odborníci, kteří zjistili,
že i ta sůl rozpuštěná ve vodě, tzv. solanka je tak koncentrovaná,
že se její těžba vyplatí. Staré zařízení používané pouze na fárání bylo
změněno na nové, které umožňovalo čerpání solanky a to byl
právě ten gápeľ. Je to jednopodlažní polygonální budova s jehlancovou
střechou francouzského typu.
silná dřevěná hřídel
Vedle ní je ještě pozdně barokní budova
s mansardovou střechou. Samotné zařízení má průměr 14,6 m,
tvoří ho silná dřevěná hřídel asi 9 m dlouhá a vertikálně postavená.
Těžbu prováděli pomocí lan. Gápeľ poháněly čtyři páry koní,
solanka se nabírala do kožených pytlů o obsahu 5 až 7 hl.
Pytle byly sešité ze dvou velkých volských kůží a připevněné
závěsy na lanech pomocí silné železné obruče.
Kožený vak
Směr pohybu gápľa bylo možné změnit obrácením
chodu koňského potahu. Jako brzda sloužila dřevěná páka.
Pytel plný solanky se vyzvedl a jeho obsah vylil do nádrže,
odkud samospádem tekl dřevěným potrubím do
další budovy, kde bylo osm četerní.
vany
Celá budova četerní je postavená výhodně ze svahu a pochází
z roku 1815. Četerně jsou obrovské cisterny, vyrobené ze speciálního
druhu dřeva, kterého název už si nepamatujeme. Do každé z nich se
vešlo 1300 hl solanky, jsou postavené stupňovitě za sebou a
jejich celkový obsah byl 10 560 hektolitrů. Nad každou nádrží byl
čtvercový otvor se zátkou, kudy solanka natékala.
napouštění
Ve spodní části stěn nádrží jsou mosazné kohouty,
kterými se solanka vypouštěla
žlab vypouštění
z jedné do druhé až nakonec tekla do poslední , která je v zemi.
Odtud se už odkalená a nejčistší podle potřeby vedla potrubím do pánví,
kde byla varňa. Tam se odpařováním vody získávala kamenná sůl.
poslední nádrž v zemi
V roce 1849 se tento způsob těžby změnil na strojní a
práci gápľu zastával vrátek poháněný stejnosměrným elektrickým motorem,
který byl napájený vlastní elektrárnou. V roce 1928 dynama nahradil
třífázový generátor. Vytahování solanky ze šachty koženým pytlem
později nahradilo elektrické čerpadlo a od roku 1946 se
začala těžit hlubinným louhováním.
motor
Vlastní továrna na výrobu soli - Solivar František
Je dvojpodlažní budova, barokně klasicistická z přelomu 18. a 19. století.
Budova má postraní křídla s pavlačí, uprostřed vystupuje rizalit
ukončený tympanonem. Fasáda je hladká a na přízemí byly
pravděpodobně arkády. Jádro budovy je z konce 17. století.
Solanka z četerní se sem přiváděla do dvou pánví,
pánve
kterých konstrukce byla v Evropě jedinečná. Měly rozměry 4,74 x 4,74 m
a sloužily na odpařování nasycené solanky, bohužel ty původní byly zničeny
požárem a proto tu byly postaveny nové a také bylo zrekonstruované
staré topeniště. Sůl se ručně shrabávala do sušáren, vysušená se
ze sušárny sypala sýpkami do prostoru pod pánvemi a odtud do vozíků,
kterými se odvážela do solného skladu. V tomto pánvovém
solivaru se vyráběla oblíbená hrubozrnná sůl. Jeho provoz byl nepřetržitý
a zastavoval se jen v zimě. Mívali tam něco jako celozávodní dovolenou
a v té době pouze opravovali zařízení. Solivar František čtyřikrát vyhořel.
V době po těchto katastrofách, když byli chlapi bez práce,
zabezpečovaly rodinu ženy. Solivarská sůl je slanější než ta,
co se běžně kupuje, je to tím, že do obchodu se distribuuje sůl,
která je jodizovaná a tím se zmenšuje její slanost.
(Zdroj: technické památky Slovenska)
model

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře