Hrad Velhartice

16. únor 2013 | 08.39 |
› 

Hrad Velhartice

Ve Velharticích je nádherný most mezi palácem a čtvercovou věží,
který byl postaven z obranných důvodů. Mužete se zde procházet nejen pod ním,
ale při prohlídce přímo po něm. Je dlouhý 32 m, široký 3 m a vysoký téměř 10 m,
se čtyřmi lomenými oblouky na masivních pilířích a je z něj skvostný výhled.
most - gotické oblouky
Z historie hradu, která začala už někdy v letech 1290 až 1310, kdy byl hrad postaven jako
rodové sídlo pánů z Velhartic, i když se ve starých kronikách objevuje jméno Vilhartice,
které se odvozuje od blíže neznámého Vilharta.

most
Hrad byl tvořen vysokou obvodovou hradbou s cimbuřím, která kryla dřevěné či hrázděné stavby.
Později byl vybudován nejprve jižní a později i severní palác, které byly vzájemně propojené
hradbami, což v té době bylo velmi módní tzv. dvoupalácová dispozice.
výhled z mostu na hrad
První písemná zmínka je z roku 1318 o Buškovi z Velhartic, který byl komorníkem a
průvodcem markraběte Karla na jeho italské výpravě v roce 1337,
na které bohužel zemřel ve městě Meranu.
model
Buškův syn, také Bušek, nastoupil na otcovo místo a také často pobýval u dvora v Karlově
družině. Určitě si vzpomenete na známou básničku od Nerudy - Král Karel IV.,
kde se popisuje, jak Karel IV. s Buškem z Velhartic zřejmě často popíjeli víno.:
Hrad Velhartice z minulosti
Král Karel s Buškem z Vilhartic teď zasedli k dubovému stolu -
ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic.
"Nuž dej sem zlaté číše, páže, a nalej vína - dolej výš -
dnes, pane Bušku, čehos zvíš!" král Karel vesel káže.
"Zde po tom víně, Bušku, slyš, domácí slunce naše vloni hrálo -
toť první víno, které v Čechách zrálo - aj tedy vzhůru, pijme již!"
Hrad Velhartice
Po Buškově smrti v roce 1371 vlastnil Velhartice jeho syn Jan, který také velmi brzy zemřel.
Jeho obě dcery se provdaly do rodiny pánů z Hradce.
pozdně renesanční palác
V době husitských válek byl majitelem Menhart z Hradce, který nechal postavit velkou věž,
kde byly uschovány korunovační klenoty. Další majitelé se často
střídali, takže pouze několik z nich:
pivovar v podhradí
Děpold z Rýzmberka, 1506 - Zdeněk Lev z Rožmitála, 1540 - Adam ze Šternberka,
1589 - Jindřich Plánský ze Žeberka a v roce 1597 Volf Perglar z Perglasu.
Hrad Velhartice
Volfův syn Václav Otakar se přidal na stranu evangelických stavů a po Bílé hoře mu byl majetek
zabaven. V roce 1622 byl majitelem císařský generál Baltazar Marradas a v roce 1628
byly Velhartice prodány císařskému plukovníkovi Martinovi de Hoeff-Huertovi.
brana - hranolová věž
Tento majitel se významně zapsal do dějin panství svou krutostí a také tím, že tu
prováděl násilnou rekatolizaci. Ovšem na jeho obranu uvádím, že na svých panstvích
nechal zrušit robotu. Za jeho panování tu nastaly i velké stavební změny, byl vybudován
pozdně renesanční palác na starých gotických základech a pivovar v podhradí.
dva okruhy
Po Huertovi zdědila panství jeho dcera Anna Marie. Další majitelé, kteří se rychle střídali,
nechali hrad zpustnout. V roce 1813 se Velhartice dostaly do majetku rodiny Sturmfelderů
z Oppenweileru a Karel Sturmfelder začal v roce 1848 starý hrad opravovat.
Za posledních majitelů Henneberg-Spiegelů byl okolo roku 1930 upraven Huertův
palác podle návrhu architekta K. Pecánka.
obytný palác
Do rozsáhlého hradního areálu se vchází gotickou branou v původní hranolové věži,
kde zakoupíte vstupenky i suvenýry. Okruhy tu mají hned dva. První okruh vede tou
nejstarší částí, která začíná ve sklepení s pěknou ozvěnou.
vnitřek paláce - D
Průvodce vás potom provede obytným palácem zvaným Rajský dům, který má půdorys
ve tvaru písmene D. Palác měl kamenné pouze obvodové zdivo a vnitřní konstrukce
byly původně dřevěné. Určitě vás průvodce upozorní na různé druhy a tvary oken,
dokazující časté stavební změny, které tu probíhaly.
Huertovo křídlo
V jihozápadní části paláce je zachován gotický portál, což byly původní vchodové dveře.
Rajský palác je spojený právě tím mohutným kamenným mostem s protější třípatrovou věží,
zvanou Putna, která má 2,5 m silné zdi.
rodinný pokoj
V jihozápadní zdi věže je hrotitý portálek ke schodišti,
které vedlo do hořejších pater. Jediný možný přístup do věže byl tedy po mostě,
který měl na začátku i konci padací můstky, čím se ještě zvyšovala nedobytnost obránců.
přijímací pokoj pro hosty
Druhý okruh začíná u bývalé studny a vede renesančním palácem tzv. Huertovým křídlem,
přistavěným ke staré hradební zdi, ve které zůstal gotický portálek a střílny.
Křídlo se z jedné strany dotýká Rajského paláce, hradba uzavírající nádvoří z této strany
tvoří zadní stěnu a druhá strana končí v jižním gotickém paláci, který se
při přestavbách v 17. století stal jeho součástí.
gotický portál
Průvodce vás provede několika komnatami, které nabízí pohled do života renesanční
šlechtické rodiny, např. rytířský sál se zbytky nástěnných maleb, rodinný pokoj,
šatnu šlechtičny, pokoj pro hosty, kde mají dokonce i několik společenských her
(karty, vrchcáby...) či pokoj služebné a k vidění je i původní renesanční černá kuchyně.
třípatrová věž
Pokoje jsou pro dobrou představu vybaveny dobovým nábytkem, obrazy, různými doplňky
a dokonce i šatstvem. Na jižním konci paláce je hradní kaple s válcovou věží.
bývalé padací můstky
Kdo by měl pocit, že má té historie stále ještě málo, může přímo v Huertově paláci
na přízemí navštívit audiovizuální projekci, kde vám vše o hradě zopakují.
Ještě tu uvidíte bývalý pivovar, obrovskou dřevěnou šachovnicí i s návodem a celým
nádherným nádvořím s výhledem do údolí.
dřevěná šachovnice
Kousek od hradu v údolí měl chalupu Jan Werich, který sem často jezdil odpočívat a rybařit.
Ze silnice si chalupu můžete vyfotit, ale chodit se k ní nemůže, protože je oplocená.
chalupy v okolí
A také můžete zajít ke kostelíku, který je krásně vidět z hradu, hlavně z horních pater.
Je to kostel svaté Maří Magdalény, kolem kterého je nevelký hřbitov, který prý inspiroval
K. J. Erbena k napsání balady Svatební košile.
(Zdroj: stránky hradu Velhartice, wikipedie, foto: internet)
chalupa Jana Wericha

O Huertovi

Don Martin Huerta se stal i pánem hradu Velhartice. Starý český hrad,
na kterém kdysi sídlil pan Bušek, dvořan císaře Karla IV., připadl španělskému dobrodruhovi.
Z hradu se rozhlížel očima majetníka, který mnoho vlastní, ale přeje si vlastnit ještě víc.
Nikdy prý nepřestával rozmnožovat své statky a žádný kus pole nebo louky mu nebyl tak malý,
aby po něm nezatoužil. Říká se, že nedaleko hradu bývala louka, na které spočinul Huertův nenasytný pohled.
Čí je ta louka, vyptával se. Pověděli mu, že louka patří třem dětem, sirotkům.
Otec i matka jim zemřeli na mor. Dětem nezbylo nic jiného než louka, stará chalupa a koza.
Kozu pásly na louce a byly rády, že louku mají. Všechna tráva široko daleko patřila donu
Martinu Huertovi. Přísně ji dával střežit, aby ho nikdo z vesnice nepřipravil ani o jediné stéblo.
"Dětem patří?" zasmál se Huerta a přikázal, aby pro sirotky poslali.
Tu stáli před Huertou. Dva hubení chlapci a bledé děvčátko.
"Louku od vás koupím," křikl na děti Huerta, aby se mu neodvážily odporovat. Děti mlčely.
Slzy jim zalily oči. Když ztratí louku, ztratí poslední živobytí. Ale co si mohly počít proti mocnému Huertovi?
Huerta ani nečekal odpověď. Přisunul dětem listinu, kde bylo něco napsáno. Ale děti neuměly číst.
Písař jim podal brk a vedl jim ruku, aby na popsaný list nakreslily místo podpisu aspoň
neumělý křížek. Tím byla kupní smlouva potvrzena.
Pak poručil Huerta, aby dětem donesli veliký hrnec sladké kaše. Nic víc a nic míň.
Za hrnec kaše odkoupil don Martin Huerta sirotkům louku. Tak výhodně uměl kupovat.
A louka? Kdykoliv ji pokosili, spustil se déšť. To prý padaly na trávu slzy hladových okradených sirotků.
Bývalo těch slz tolik, že často seno odplavily. I začalo se louce říkat Deštivá.
Z knihy Eduarda Petišky - Čtení o hradech, zámcích a městech
kostel svaté Maří Magdalény

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář