Rudolfova štola Praha

17. únor 2013 | 20.17 |
› 

Za tajemstvím Rudolfovy štoly

O všech tajnostech pražského podzemí asi nikdo neví úplně všechno.
Máme tu pozůstatky starých dolů (Petřín, Červený vrch, Prosek), kanály a sklepení, z novější
doby tunely, kolektory a metro. Unikátní spojkou mezi levým vltavským břehem pod Letnou
a Stromovkou je podzemní štola proražená za vlády Rudolfa II., resp. přímo na příkaz jeho
císařského majestátu Kudy přibližně vede snadno zjistíme pohledem na mapu.

Nachází se nad ní ulice Nad štolou.
Rudolfova štola
Původní účel této štoly byl podle historiků čistě prozaický. Císař Rudolf II. považoval rybník ve
Stromovce, své lovecké oboře, za zcela nedostatečný, zvláště proto, že šlo pouze o rybník deštný
(nebeský) bez zdroje pramenité vody. Nedalo se tu pořádně jezdit na lodičkách ani
chovat ryby, zvěř strádala nedostatkem čerstvé vody. A že bylo co napájet. Kromě běžných
druhů vysoké se zde proháněli daňci, buvoli, asijské kozy, losi i zubři. Těžko říct, kdo byl
autorem nápadu vybudovat štolu, kterým by se do rybníka v oboře přiváděla voda z Vltavy.
Císaři však na tomto projektu evidentně záleželo. I když byl věčně zadlužený,
sám na financování štoly poskytl půjčku.
Domek poddůlního Rudolfovy štoly

Historicky je stavba štoly dobře zdokumentována. Kopat se začalo z povrchu na jaře roku 1584.
Nejprve se mělo vyhloubit pět svislých šachet do hloubky 29 - 45 metrů.
Kvůli spodní vodě se podařilo vyrazit jen čtyři a tato práce trvala dlouhé dva roky.
Potom začalo deset skupin kutnohorských havířů razit vlastní štolu, takže se najednou pracovalo
na deseti čelbách, vždy po dvou proti sobě. Vyražení štoly trvalo dalších sedm let. Protože
celkem měří cca 1100 metrů a denní průměrný výkon havířů byl 8,3 metru
(nejvíce 15,3 m - nejméně 4,3 m), je jasné, že v práci muselo docházet ke značným prodlevám a že,
teoreticky vzato, by štola měla být nejpozději do roka proražena nejpozději do roka.
To si zřejmě uvědomil i císař. Proto si nechal roku 1593 zhotovit plán štoly, na kterém
sledoval postup prací. Tento plán, skvostně vypravený pergamenový svitek o rozměrech
20 x 242 cm, se dochoval dodnes v Technickém muzeu.
Vodárna před Rudolfovou štolou

Zdálo by se, že všechno je jasné. Ale přesto zbývají některé otázky k vyjasnění.
Víme, že Rudolf II. se o praktické záležitosti příliš nestaral, státní záležitosti odkládal,
poselstva nechával měsíce čekat atd. Na štole mu však nějakým způsobem obzvlášť záleželo.
Přitom zásobovat zvěř a vodou mohl i jinak, například ze zdejších pramenů spodní vody.
Klidně si můžeme představit napajedlo s čerstvou studniční vodou s přepadem do rybníka.
Rozhodně by to bylo z hlediska kvality vody lepší než voda z Vltavy, kam putovaly všechny splašky
a odpadky středověkého velkoměsta, z domácností, stájí a dílen, např.
koželužských a barvířských. Císař si však přál štolu.
Před štolou

Sledoval ještě nějaký jiný záměr? Rudolf Baudis, který sám štolu několikrát probrodil,
došel k závěru, že štola měla sloužit jako krytý plavební kanál z Vltavy do obory. Domnívá se,
že stávající, hrubá podoba štoly, rozhodně neměla být podobou konečnou.
Měl následovat ještě další úpravy včetně rozšíření na průměr cca 4x2 metry a začištění stěn.
Na pouhé vedení vody má i stávající podoba štoly příliš velké rozměry. Podle původního
záměru snad tudy možná měly proplouvat vyšňořené císařské lodě s baldachýny poháněné
bidly jako benátské gondoly. Cílem by byla další zábava na loďkách i jinde v oboře.
Je pravda, že štolou je možné plavit se na malé loďce (typu necky)i v její
nedokončené podobě. Dříve se tak také štola kontrolovala.
Kdyby však chtěl tuto kratochvíli podniknout sám císař, musel by se svými hosty a dvorem
opustit Pražský hrad (v kočárech), dojet k Vltavě, přestoupit na loďky a projet štolou.
Trochu náročný program pro kratochvilnou zábavu, ale budiž. Je ovšem otázkou pro
historiky a psychology, zda by podivínský a často až nepříjemně introvertní Rudolf II.
takové manévry uvítal. Na druhou stranu víme, že miloval pohyb "ve skrytu". Aby se mohl
nepozorovaně (a nerušeně) pohybovat po Pražském hradě, nechal všude venku pro svoji
potřebu vystavět kuriózní dřevěné kryté chodby. Podzemní plavební kanál by se mu jistě líbil
- kdyby zde ovšem nebyla nutnost dalších "nekrytých" přesunů.
Domnívám se, že takhle jednoduše se všechny záhady kolem štoly vysvětlit rozhodně
nedají a že zásobování Stromovky vodou z Vltavy byla jen jedna z funkcí štoly. A možná,
že ani ne ta hlavní. Naskýtá se totiž otázka, zda ze štoly neústily nějaké další podzemní chodby.
I když je dnes štola propátraná centimetr po centimetru, nelze vyloučit, že za vyzdívkou
se skrývají vstupy do další podzemních prostor. Ta by samozřejmě na císařských plánech
zakresleny nebyly. Bylo by přitom celkem logické, kdyby boční větev vedla nejméně až
pod letohrádek královny Anny, resp. kamkoliv pod Hrad. Mohla by být i částečně zaplavena,
takže císař by mohl nastoupit na loďku již na Hradě a ve skrytu doplout až do své milované obory a
zase zpět. Tím by jeho niterná potřeba "skrytých přesunů" byla naplněna skutečně vrchovatě.
Konkrétní podoba a vedení této hypotetické tajné boční chodby by mohla být dána prostupností
terénu. Pokud by vše postupovalo tak, jak má, mohla by být vyražena nejdéle do tří let.
Možná byla potají ražena již z právě hloubené Rudolfovy štoly. Snad se z nějakého důvodu
nepodařilo tuto práci dokončit, snad císař sám nakonec ztratil zájem a svého projektu se vzdal.
Nicméně podzemními prostorami se to v okolí Rudolfovy štoly doslova jen hemží. Máme tu
katakomby pod Letnou, kde je prý dokonce někde ukryt jezuitský poklad. Podzemní chodbu
vedoucí z Míčovny na Hradě bůhví kam. Kryptu pod chrámem sv. Víta. Mystický Netopýří sál pod
Hradem. Podzemní tunel spojující druhé a třetí nádvoří, protože i prezident Masaryk se ze
svého bytu do kanceláře rád chodil "v skrytu". Nelze zapomenout ani na podzemní průchozí štolu
vedoucí vodu z obory Hvězda do hradních skleníků. Přebytečná voda potom putuje dále do
věčně vyprahlých Letenských sadů. Následují Gottwaldovy podzemní kryty pod Jelením
příkopem a dokonce prý i "vládní metro" spojující Hrad s podzemní nemocnicí pod Vítkovem a
kbelským letištěm. Tamější prostory zase navazují na proslulé prosecké katakomby. A v neposlední
řadě jedna ze svislých šachet Rudolfovy štoly ústí do Letenského tunelu pět metrů nad štolou.
Ani to však ještě není vše. Podle znalce Rudolfovy štoly a zdejšího průvodce Rudolfa Kaválka
existuje i podzemní chodba spojující Holešovice a Bubny. Vstoupit se do ní dá u Konsolidační
banky (Janovského ul.. Zde by, přísně teoreticky vzato, mohla existovat návaznost na
Prosek a odtud prý zase až do Staré Boleslavi.
Pro teorii o tom, že Rudolfova štola by mohla být napojena na další podzemní prostory,
mluví i další fakta. Za druhé světové války patřila Stromovka (ostatně jako všechno v protektorátu)
Němcům. Pamětníci vzpomínají, že štola bývala před válkou celkem volně přístupná a že nebylo zdejší
dítě, které by si alespoň jednou štolu neprolezlo. Němci však nechali vyústění štoly ve Stromovce
uzavřít. Co uzavřít - rovnou zasypat. Stromovka sama však byla i nadále ze všech stran volně
přístupná veřejnosti, i když se zde proháněli němečtí důstojníci na koních.
Zasypáním štoly tedy neměla být chráněna Stromovka, ale něco jiného. Co asi věděli Němci,
kteří měli na výzkum podzemních prostor v celé Říši samostatný zvláštní projekt?
Po válce byla štola otevřena až v roce 1997 v souvislosti s velkou rudolfínskou výstavou.
Ovšem jen do jedné třetiny ze směru od Stromovky a jen díky grantu United Distilleries.
Od povodní v r.2002 je štola zatím uzavřena.
(Zdroj: upraveno ze Spirit tajemství)
Plán štoly

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře