Národní divadlo

18. únor 2013 | 17.23 |
› 

Praha, často označovaná jako kolébka evropské kultury neměla vždycky na
růžích ustláno, co se alespoň výstavby Národního divadla týče.
Třebaže myšlenka samotného divadla, které by hrálo česky se zrodila už v 80.
letech 18. století, zápas o její realizaci vzplanul až o 60 let později, krátce po porážce
buržoazně demokratické revoluce v roce 1848. V roce 1850 se utvořil Sbor pro
zřízení českého Národního divadla v Praze, řídící orgán velké národní akce, jehož
prvním předsedou se stal český myslitel a obrozenec František Palacký.

Proč divadlo vlastně stojí?

Sbor se okamžitě obrátil s výzvou ke sbírkám ke všem vrstvám české společnosti.
Ve slavnostním manifestu Slovo k upřímným přátelům národu Českého byla
zároveň poprvé veřejně formulována idea Národního divadla,
smysl a účel této instituce a budovy. Počátek vývoje byl tedy započat.
Za vedení Palackého, který však po roce z předsednické funkce odešel,
protože za Bachova absolutismu byl na něj vyvíjen silný tlak, zajistil Sbor pozemek na
nábřeží. Roh křižovatky ulic - dnes Národní třída a Divadelní.
Cesta za Národním divadlem nebyla vůbec jednoduchá.
V době Bachova absolutismu činnost Sboru časem ustala, jak bylo zmíněno i na Palackého
byl vyvíjen nátlak. Teprve po obnovení ústavního života v Rakousku,
na počátku 60. let, se znovu započalo.
V tuto chvíli přichází do čela Sboru politik František Ladislav Rieger.
Protože již česká společnost nezbytně samostatnou divadelní scénu potřebovala,
bylo z Riegrova podnětu na zadní části pozemku zakoupeného pro
Národní divadlo narychlo vystavěno v roce 1862 Prozatimní divadlo.
Proti tomuto aktu se zvedla velká vlna odporu,
která prosazovala postavení řádného reprezentačního divadla.

Další fáze

Akce za vybudování divadla se pohnula podstatně dopředu až od roku 1865,
kdy se vedení Sboru zmocnili mladší měšťanští politikové. Novým předsedou Sboru
se stal JUDr. Karel Sladkovský, za jehož vedení bylo pak Národní divadlo
v náročné koncepci skutečně vybudováno.

Stavba

Rok 1865 se už nesl ve znamení příprav stavby.
Přípravná fáze vrcholila 16. května roku 1868, kdy byla velkolepě zorganizována slavnost
kladení základních kamenů. Valouny byly dovezeny z osmnácti míst naší republiky,
takže pokud si vychutnáváte jedinečný kulturní zážitek, sedíte v divadle v podstatě
na kamenech z hory Blaník, Řípu, Buchlova, Hostýna, Lipníku, Radhošťě,
Trocnova, Vyšehradu nebo Žižkova. Místa byla takto vybrána
záměrně neboť byla spojena s českou historií.
Už 9. listopadu téhož roku byly dokončeny základy Národního divadla a koncem
roku 1877 bylo již divadlo pod střechou. Stavba pak pokračovala pomalu pro neshody a
krizi ve Sboru nedostatek financí, které přesáhly milion zlatých, dvojnásobek proti
původnímu rozpočtu, ale Sbor musel ještě zajistit prostředky na instalační práce,
topení a větrání, osvětlení a hlavně na veškeré výtvarné práce a výzdobu celého divadla.
Spolek vedený od července 1877 opět Františkem Ladislavem Riegrem,
vyvinul poslední aktivitu, získával další peněžní dary a zdarma poskytovaný stavební materiál.
Pak se pracovalo jen na interiérech budovy.
Architekt Josef Zítek uzavřel divadelní prostor, hlediště a jeviště do jednoho celku,
zastřešeného mohutnou kupolí. Do Národní třídy předsunul rizalit hlavního vstupu
s vnějším schodištěm a masivním podstavcem vestibulu.
Pojetí vnější architektury odpovídal i vnitřní prostor hlediště, královského lóže,
vstupního vestibulu, hlavního foyeru a foyeru na 1. galerii. Zítkovi pro řešení interiéru,
po dimenzování jeviště a hlediště, kde navíc zápasil s příliš velkým počtem
požadovaných míst, mnoho prostoru nezbývalo. Omezil proto plochu vstupního vestibulu.
Monumentalitě budovy byla obětována velikost chodeb,
šaten a zejména prostor pro herce a divadelní techniku.

Otevíral Smetana Libuší

V sobotu 11. června 1881 bylo téměř dokončené divadlo otevřeno slavnostním
představením Smetanovy opery Libuše na počest návštěvy korunního
prince Rudolfa II. a belgické princezny Stefanie.

Požár

V novostavbě se ještě odehrálo dalších 12 představení a divadlo bylo prozatimně
uzavřeno, aby se mohly dokončit poslední zbývající práce.
Definitivní otevření bylo stanoveno na 11. září 1881. K tomuto definitivnímu otevření
nedošlo, neboť 12. srpna, kolem šesté hodiny odpolední, při montáži hromosvodu
vypukl neopatrností klempířů na střeše požár, který zničil původní měděnou
kopuli hlediště a jeviště divadla. Toť byla tragédie pro národ český.
Češi se ale semkli. Stavební odbor Sboru získal sbírkami a dary během pouhých 47 dní
milion zlatých a umožnil tak odstranit škody a dokončit stavbu divadelní budovy.
Po požáru byl Josef Zítek vyzván, aby vypracoval projekt budovy.
Už během prvních třinácti představení v původní Zítkově stavbě se ukázaly četné
provozní závady divadla. I když byl původně požadovaný enormní počet míst snížen
ze 2500 na 1800, nemohl se Zítek ubránit komínovému tvaru hlediště ani
špatné viditelnosti z 1. a 2. galerie a z krajních lóží ve 3. pořadí.
V únoru 1882 předložil Josef Zítek projekt obnovy.
Sbor zamítl projekt jako nevyhovující a po ostré kritice tisku Zítek rezignoval.

Divadlo opět stojí a hraje

V polovině listopadu 1883 bylo obnovené divadlo otevřeno národní slavností.
Přední český politik František Ladislav Rieger předal prvnímu řediteli Františkovi
Adolfu Šubrtovi a hercům divadla před novou premiérou Libuše obnovenou a
rozšířenou novostavbu. Známou zajímavostí je i samotná opona, kterou vymaloval
výtvarník Vojtěch Hynais. Vévodí jí nápis Národ sobě.
V roce 1958 byla připojena experimentální scéna Laterny Magiky.
(Zdroj: praha.cz)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře