Vzpomínka na babičku

11. únor 2013 | 22.55 |
› 

BABIČKA

Babička
Životem každého z nás projde velmi mnoho lidí.
Aniž bychom to mohli nějak ovlivnit, každý v nás něco zanechá,
nějaký svůj otisk, někdo se objeví jen na malý okamžik, s někým prožijeme celý život.
Jsou však setkání, která můžeme označit za osudová, jsou to setkání s lidmi,
jichž si hluboce vážíme.

Nezáleží na tom, kolik času je nám dopřáno s nimi pobýt,

jen tušíme, že kdybychom je nepotkali, byli bychom o něco ochuzeni.
Chtěla bych tady zavzpomínat na ženu, která pro mne byla takovým člověkem,
na svoji babičku, maminku mojí maminky.
.
Narodila se na Vysočině na Šťedrý den roku 1899.
Zde prožila celý život, vdala se a společně s
mým dědečkem vychovala sedm dětí, sedm děvčat.
Život na Vysočině před sto lety nebyl vůbec snadný, Kraj to byl krásný, ale drsný.
Lidé se tu snažili obhospodařovat svá malá, kamenitá políčka,
kde se dařilo hlavně bramborám a ty také tvořily základ chudého jídeníčku
obyčejných lidí.
.
Můj dědeček byl vyučený krejčí. Každý večer po celodenní dřině na poli,
šil a spravoval a jeho šicí stroj hrčel dlouho do noci.
To ještě všude na vesnicích nebyla elektřina, na práci se svítilo petrolejkou.
Zimy tu bývaly obzvlášť dlouhé a kruté a mnohdy, když bylo hodně sněhu,
zachumelené vesničky byly doslova odříznuty od okolního světa.
Byl to skromný život, ale myslím , že byli šťastní. Soudím z toho,
jak vychovali svých sedm dcer, k jaké úžasné soudržnosti.
Všechny kromě nejstarší sestry ještě žijí,
navštěvují se a pomáhají si v těžkých chvílích.
.
Daňkovská babička, když ta slova vyslovím, vybaví se mi moje dětství,
prázdniny a vánoce v náruči velké rodiny. V tento čas chalupa ožila dětmi.
Vždycky se tu ozýval dětský křik.
Když byly moje maminka a tety malé, táhly se za nimi děti z celé vesnice,
když jsem přijela já a moji bratránci a sestřenice na prázdniny,
bylo to stejné, děcek jako máku, až se sousedky durdily.
Vzpomínám na léto na Vysočině, na vůni čerstvě posečené trávy,
kterou jsme s babičkou nakládali na loukách pro králíčky,
na svištivý a pravidelný zvuk dědovy kosy,
na kouřící hrnec s uvařenými bramborami v síni,
ze kterých babička připravovala krmení pro slepice a husy,
na společné obědy ve veliké babiččině kuchyni,
kde se nás sešlo třeba dvacet ke stolu. Vzpomínám na vánoce,
malé dárečky, které jsme si dávali, na společné zpívání koled,
.
Tolik útržků krásných vzpomínek..........
a babička byla dobrým duchem naší rodiny, neznám člověka,
který by na ni nevzpomenul s láskou.
Skromná, pracovitá, laskavá, úžasná diplomatka,
každý svár byl za jejího přispění v zárodku zažehnán.
Stačilo jediné gesto, jediný pohled.
.
Byla to taková ta babička, co známe z pohádek a čím byla starší , tím víc se mi líbila.
Stárla do krásy, když se usmála, vždycky jako by se celá rozzářila.
Někdy jsem měla pocit, že opravdu čaruje, protože kudy prošla, tam byl pořádek,
věci si samy nacházely své místo, prádlo se rovnalo do úhledných rázků,
všude čisto. V síni měla babička velikou skříň a ta voněla všemi vůněmi.
Tam večer, když všechno ztichlo, rovnala čisté, vyžehlené cíchy, utěrky a ubrusy.
To byla její radost, po celodenní dřině na poli, nebo ve chlévě,
dotýkat se čisťounkého prádla. Mezi štůsky vkládala mýdlo,
většinou levandulové, ale i jiné a tak skříň voněla jako apatyka.
.
Před chalupou stávala snad odnepaměti dlouhá, dřevěná lavička.
Každý, kdo šel okolo, se tu zastavil, poseděl. Sousedé, příbuzní, ale i neznámí lidé.
Babička vždy vyšla ven, nabídla co měla, třeba buchty,
když se peklo, nebo jen vodu na občerstvení.
Byla velice pohostinná, každý byl pro ni host a také skoro pořád
v kuchyni seděl někdo ze sousedů. Jsou to opravdu milé vzpomínky,
moc ráda jsem se tímto svým povídáním vrátila do dětství.
Je to již dávno, co nás babička opustila, zemřela v roce 1987.
Bylo jí 87 let. Měli jsme ji dlouho a měli jsme ji rádi.
.
Chaloupka však nezůstala opuštěná,
bydlí zde nejmladší maminčina sestra s manželem.
Po babiččině smrti se všechny sestry vzdaly svého podílu v její prospěch,
aby rodné stavení nepřišlo do cizích rukou.
Každý rok na podzim se tu pořádá setkání celé rodiny,
bývá veselé, někdy smutné, jak jde život.
Na tři dny opět celá chaloupka ožije a zase se ozývá zpěv a harmonika,
jako za starých časů....
.
Iva se v mládí věnovala malování,
babička se stávala často její obětí a seděla modelem.
.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře