Zahradní trpaslík

12. únor 2013 | 15.47 |
› 

Zahradní trpaslíky známe snad všichni, pro někoho je to kýč, pro jiného láska.
Jsou to malí mužíčkové, kteří nám hlídají a zdobí naše zahrádky. Historie vzniku trpaslíků
je velmi nejasná a dodnes se přesně neví, odkud se zahradní trpaslíci vzali,
ale i přesto jsou velmi oblíbenou ozdobou našich zahrádek.Původně se patrně jednalo
o "věrné" sochy permoníků zdobící zahradní skalky.
Do jejich výbavy patřila lucerna nebo krumpáč. Do výstroje pak nezbytná špičatá červená čepička.
Postupem času se z nich stala běžná zahradní ozdoba, z tohoto důvodu bývají
někde vybavováni i rýči.

O skřítcích ze starého purkrabství

Za vlády Jana lucemburského se snažili čeští pánové vyvolat rozepři mezi králem a jeho synem,
mladičkým Karlem. Panovníkův následník se tehdy zdržoval na Moravě,
kde se snažil uvést do pořádku nejrůznější nepravosti, jež v té době bujely v zemi moravské
měrou nevídanou. Jeho nepřítomnosti využili lstiví rádcové, kterým Karel pobral jejich
sídla a hrady a přesvědčovali Jana, že ho syn chce zbavit vlády. Tvrdili, že sice prostý lid
má Karla opravdu v lásce a přízni, ale horkokrevný mladík této náklonnosti velmi zneužívá,
neboť si chce získat všechen lid v Čechách i na Moravě a krále Jana nakonec vyhnat.
Jan Lucemburský netušil, že jeho rádcům nejde ani tak o královskou korunu jako o
vlastní hrady, které jim Karel pobral a proto nakonec zlým slovům uvěřil. Povolal syna do
Prahy a odejmul mu všechna sídla v Čechách i na Moravě, takže mladému Karlovi zbyl jen
nepříliš významný titul markrabí moravského a v Čechách jediný hrad Křivoklát.
Nebránil se, odjel na Křivoklát ke své manželce a snášel tu hanebnou pomluvu tak trpělivě,
že Jan uznal zanedlouho svůj omyl a povolal ho znovu zpátky.

Karel nelenil a vydal se ke svému otci bez nejmenšího prodlení.
Přijel však do Prahy až pozdě k večeru, nikdo jeho náhlý příchod nečekal, na Hradě bylo plno hostů,
a tak se mladý markrabě rozhodl, že předstoupí před svého otce až nazítří ráno.
Požádal proto pražského purkrabího Berku z Dubé, aby mu opatřil na tu jednu noc střechu nad
hlavou a ochotný pan Hynek mu poskytl nocleh v domě svého purkrabství.

Karel přijal jeho ochotu s povděkem a hned se usídlil se svým komorníkem panem Buškem
z Velhartic ve velké světnici, kde už byla připravena a rozestlána dvě lůžka.
Pan Bušek rozdělal pod komínem veliký oheň, neboť zdi byly provlhlé a chladné, oba povečeřeli,
popili dobrého vína a brzy ulehli. Nějakou chvíli spolu ještě potmě rozmlouvali,
a v očekávání zítřejšího dne tvrdě usnuli.
Nespali však dlouho. Brzy je probudily spěšné kroky, jako by někdo pobíhal po světnici i kolem lůžek.
Karel chvíli naslouchal a potom tiše řekl: "Bušku, vstaň a podívej se, co se to děje!"

Komorník vylezl z postele, hodil do ohně náruč suchých polen a rozsvítil svíce, avšak hřmot neustával.
Prohledal celou světnici, nahlédl i za staré závěsy a do zšeřelých koutů, ale nic neobjevil.
Přistoupil tedy ještě k lahvím, jež zůstaly na lavici od večeře, zahřál se douškem,
postavil prázdnou číši na stůl a znova ulehl. Znenadání však jako by neviditelná ruka uchopila
číši a mrštila ji na podlahu doprostřed komnaty. Zazvonilo to, oba nocležníci se nemálo
vylekali a bez dechu naslouchali krokům, jež neustále pobíhali podél zdí, a teprve když hřmot ustal,
ještě hodnou chvíli si šeptem rozprávěli o příčině těch úkazů.

Když se ráno probudili, našli číši převrhnutou uprostřed světnice a znovu si připomněli
noční události. Pověděli všechno purkrabímu, tázali se ho, kdo si to z nich tropil v noci
šprýmy tak podivné a ptali se, proč to asi učinil. Purkrabí však pobledl ve tváři a vypověděl,
že staří lidé už dříve vyprávěli o té světnici mnoho divných věcí: že tam nejspíš přebývají
domácí skřítkové a že dozajista musili nenadálé nocležníky vyrušit z klidu, neboť v komnatě
před nim i už dlouho nikdo nepřebýval. Sám je však nikdy neviděl ani neslyšel a považoval
do té chvíle takové vyprávění jen za báchorku a zkazku sotva uvěřitelnou.

Karel i pan Bušek ho vyslechli mlčky, i když s velkým podivením; neřekli však nic a jeho vysvětlení
přijali za své. Ostatně měli od té chvíli už jiné starosti - Karel se s pomocí svého věrného komorníka
začal připravovat, že s nově získanou ctí i s odpuštěním svého otce opět vstoupí do síní Pražského hradu.
(Zdroj: pověsti o trpaslících.cz)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře