Pohled do budoucna

12. únor 2013 | 15.59 |


Jedu z práce. Je mi 73 let.
Musím vlakem, protože jsem o řidičák přišel jako zdravotně nezpůsobilý.
Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s naslouchátkem
a silnými dioptriemi, vystupuji.
Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko.
To pravé mně vypíchl 70-tiletý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu,
když se mu třásly ruce, protože měl Parkinsonovu nemoc.
Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku.
Procházím nádražní halou, kterou hlídá hrbatý policista, který se pomočil.
Opět to nestihl.
Vycházím ven a jdu na tramvaj. Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde
má zastavit, protože trpí ztrátou paměti.
Vystupuji a mám hlad.
V restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu,jakmile se podaří
dostat kuchaře z komatu.
Objednávám si pivo, ale číšník kvůli třesu rukou půlku vylije,
než dojde k mému stolu.
Chci zaplatit,ale číšník nerozezná stovku od tisícovky a nemůžeme přijít
na to, kolik má vlastně vrátit peněz.
Jdu domů. Děti ve věku 48 a 50 let se mě ptají, jestli bych jim nepomohl
najít nějakou práci.
Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí. Ještě pracujeme MY.
Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero.
Beru si raději Pampers, abych to vydržel. Představení je hned v prvním
dějství zrušeno, protože 68-letá baletka, představitelka hlavní role,
padá a láme si krček kyčelního kloubu.
Vracím se domů. Odložím obě zubní protézy. Pustím televizi a
sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta
Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá
120 let.

A to je ta země krásná, země česká,
domov můj!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře